Polštáře

Turci i arabové umí udělat skvělé polštáře pro lidi, co mají potíže s krční páteří. Ještě nikdy jsem se při cestě po Turecku nesetkala s polštářem, který by byl moc nízký, nebo naopak moc vysoký. Jsou prostě akorát a nebolí z nich za krkem.

Móda

V Turecku se pěstuje bavlna i hedvábí, takže je většina oblečení z kvalitního materiálu a za hodně dobré ceny.  Turecká móda pro pány je elegantní a má šmrnc. Mají hodně oblečení pro štíhlé muže, ale i velikosti XXXXXL. Na druhou stranu móda pro dámy je dost strašná. Samé křiklavé pestrobarevné vzory, neforemné sukně , košile s fižím a nabíranými rukávy, trička s nápisy Send you my love, nebo s obrázky lebky a samé šedé svetry. Vypadá to jako u nás v second handu. Naštěstí pokud opravdu dobře hledáte, můžete najít i pěkné oblečení. Boty jsou opravdu pěkné, hodně zajímavé a za opravdu dobré ceny. Velikosti ovšem moc neodpovídají evropským, takže se nesmíte divit, že velikost 39 je vám hrozně malá, ale velikost 40 vám padá z nohou.

Prší, prší jen se leje

Taky se vám někdy stane, že začne pršet a vy, jako na schvál, nemáte deštník? Tohle vám v Turecku vadit nemusí. Jakmile totiž spadne pár kapek deště, zjeví se odnikud pouliční prodavači s deštníky za 5 tureckých lir, což je v přepočtu asi 65 korun. Deštníky jsou průhledné, v různých barvách, sice menší velikosti než klasický deštník, ale stačí to.

Do you speak english? No!

Je celkem s podivem, že Turci, ačkoliv jsou obchodníci a na turismus orientovaní, tak skoro nikdo, mimo přímořských letovisek, nemluví anglicky. Dokonce v Istanbulu byl problém se anglicky domluvit. V restauracích se zeptáte na něco obsluhy anglicky a on vám odpoví naprosto suverénně v turečtině a ani se moc nesnaží vám porozumět, totéž platí i v obchodech. Někdy to může být dost frustrující, ale na druhou stranu to má svojí atmosféru.

Bierhanzlova mast, na lysinu past

V turecku se hodně rozmáhá nastřelování vlasů a vousů pro cizince. Místní cestovní kanceláře nabízejí kompletní servis – letenky, ubytování, nastřelení vlasů, odvoz na letiště. Když nám to průvodkyně vyprávěla, tak jsem tomu moc nevěřila. Pak mě ale Ahmed seznámil se svým kamarádem, který pracuje v turecké cestovní kanceláři a ten mi ukazoval různé nabídky na zájezdy, včetně nastřelování vlasů. Řekl mi, že zatím je valná většina klientely z oblasti Perského zálivu, ale že už začínají jezdit i muži ze západu. Cenu bohužel z hlavy nevěděl, ale dal mi brožuru s internetovými stránkami. Když jsem se ho ptala, jaká je úspěšnost, tak se skoro urazil a řekl, že úspěšnost je 90%, takže pokud byste měl někdo zájem, úspěch je téměř zaručen.

MHD v Istanbulu

Měla je opět možnost jezdit po Istanbulu MHD. V Istanbulu mají Istanbul card, se kterou se platí veškerá MHD. Funguje to tak, že si nabijete kartu a pak vždy při nástupu přiložíte kartu ke čtečce a ona vám odečte danou částku. Karta není na jméno a dá se s ní platit i v některých obchodech. Samozřejmě můžete také platit hotově u řidiče a cena stojí 3 TL ať jedete kamkoliv. Stalo se mi hned třikrát, že jsem nastoupila do autobusu a hledala jsem peněženku, když v tom někdo přistoupil (2x to byly holky a 1 kluk) a zaplatil kartou i za mě a když jsem mu pak chtěla dát hotovost, tak nic nechtěl! Také je normální, že když někdo nastoupí dozadu, tak prostě pošle svojí kartu po ostatních lidech dopředu, aby mu vepředu přejeli kartu čtečkou a pak se mu karta po lidech vrátí zase zpět. Tohle kdyby někdo udělal v Čechách, tak mu tu kartu nejen nevrátí, ale ještě by na ní měl dluh někde u Home creditu.